Krása není důležitá... 2.Díl

4. července 2014 v 12:40 | Matty
Povídka : Krása není důležitá...
Autor : Matty

Vypravěč : Jacob McThee
-----------------------------------------------------------------------------
Zvedli jsme se a šli a potaji se hihňali. Jakmile jsme došli do kabinetu, učitelka hned zařvala "Co to jako mělo znamenat?!". Chvilku byla ticho a potom spustila "A vám, Hawrollincová, to moc neprospěje. Hned první den ve škole mít problémy." "A jaký mám problém?" řekla drze Angela a já z toho padal smíchy a ona taky. Jediný kdo se nesmál byla učitelka. "Prosím?" zeptala se učitelka. "Děkuju..." a nastal další výbuch smíchu. "Tak a dost! Oba dva budete po škole a zavolám si rodiče!" vyjekla a nás smích přešel. Poslala nás zpátky do třídy. Ostatní dělali ve třídě nepořádek, zatím co tam nebyla učitelka. Jenom mi dva jsme seděli v lavici. Bylo mi blbě, ještě nikdy jsem nebyl po škole. Potom se na mě Angela otočila a překrásně se na mě usmála. Nevím proč, ale nějak mě to zahřálo u srdce. Já jí usměv oplatil. Po škole jsem si byl na tolik jistý, že ji miluju, a tak jsem jí to chtěl říci. "Angelo?" zastihl jsem ji u skříněk. "Ano? zeptala se s úsměvem. "Já tě..." snažil jsem se jí to říct, ale než jsem to dopověděl, tak řekla "Promiň, volá mě mamka. Už musím jít. Pa." a odešla. Dostal jsem ze sebe jen pouhé "Ahoj...". Šel jsem domů, lehl si do postele a přemýšlel jsem jak jí to mám říct. "Nejdu na to moc zhurka?" řekl jsem si. Potom, další den jsme byly rozdělení do ostatních tříd. Já s Angelou, jsme byly rozděleni společně, ve vedlejší třídě. Dokonce jsme seděli v jedné lavici. Měli jsme zadanou práci a já jsem nenápadně podal Angele papírek. "Co to je?" zašeptala na mě. "Otevři to." řekl jsem ji. Ona papírek rozevřela a na papírku stálo "Miluju tě...". Angela se na mě podívala a usmála se. "Ale, já tebe taky, Slaďouši!" zasmála se. Připadalo mi, že to nemyslela vážně, ale jakože z kamarádství. Poslal jsem jí další papírek. Tentokrát tam bylo napsáno "Budeš se mnou chodit?". Angela ho otevřela a vypadala hodně udiveně. "Ty to myslíš vážně?" zeptala se zděšeně. "Smrtelně..." odpověděl jsem. "Já myslela, že to myslíš z kamarádství! Promiň, Roberte, ale já na takové vztahy, ještě nejsem připravená." řekla trošku vážně. Já ucítil v srdci opravdu velkou bolest. Nevěděl jsem, co dál dělat. Zbytek vyučování jsme spolu nemluvili. Jakmile jsem přišel domů, tak jsem jí zkoušel vyhledat na Facebooku. Samozdřejmě, jsem jí tam našel. Jenže jedna informace mě šokovala. Bylo tam napáno, že je ve vztahu s nějakým Dominikem Orangenem. Když jsem se zamyslel, tak jsem si pak uvědomil, že to je kluk z naší školy! Byl jsem tak naštvaný a nejraději bych ten monitor rozmlátil. "Jak mi tohle mohla udělat?" říkal jsem si v hlavě. Nemohl jsem ani spát, jak jsem byl naštvaný. Další den, jsem šel do školy s tou největší nechutí, jaká kdy ve mě byla. Opět jsme byly rozděleni. Sedl jsem si vedle ní. Nechtělo se mi ani říct "Ahoj", jelikož jsem byl tak zhnusen. "Ahoj..." řekla, ale já jsem stále mlčel. Po chvilce na mě vyjekla "A co jsem udělala, tak špatného, že s tebou nechci chodit?! To není konec světa! Já teď prostě s nikým nechci chodit! A to, že budeš naštvaný, není můj problém...". "Tak, že s nikým nechceš chodit?! A co znamená to na tom Facebooku?! Já ti aspoň nic nezatajuji!" zařvu na ní. "Aha, tak, že mi nic nezatajuješ?! A co má znamenat, tvé falešné jméno Robert?! Jmenuješ se Jacob, ,jsem zjistila!" zakřičela a v tom mi došlo, že...

TO BE CONTINUED!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama